Fragilis naturalis- výstava obrazů mladé umělkyně. Kde?

Výstava mladé a nadějné umělkyně Anety Novákové probíhá v prostorách Logr Café v Hlučíně. Aneta vystudovala Střední uměleckou školu v Ostravě, kde rozvíjela svůj talent v malbě. Dnes se malování aktivně věnuje a zaměřuje se na ženské akty, které propojuje s přírodou.

Výstava probíhá od 1. června 2018

Autorka: Aneta Nováková

Aneta pochází z Darkovic a malbě se věnuje od dětství, kdy navštěvovala Základní uměleckou školu v Hlučíně. Největší zkušenosti získala při studiu Střední umělecké školy Poděbradova v Ostravě, kde studovala obor malba. Již na střední škole si oblíbila jako svou hlavní techniku olejomalbu, které dává přednost dodnes. I když dále nenavazovala na umění při studiu vysoké školy, tak jí zůstal tento um koníčkem a občas maluje na zakázku dětské pokojíčky či portréty.

O obrazech:

“Inspiraci jsem hledala jako vždy v přírodě. Mám k ní velmi silné pouto, chodívám se do ní dobíjet, přemýšlet, nechat se inspirovat. Lidský akt, jakožto druhá rovina mých obrazů mě baví také, především ten ženský. Spojení těchto dvou sil, krásy nahého ženského tělo a životadárné síly přírody mi proto bylo velmi blízké.

Mými obrazy bych ráda vyjádřila zranitelnost přírody, které je neustále ubližováno a která se nemůžu bránit. Tuto symboliku jsem chtěla zároveň přenést na ženský akt. Na mých obrazech dívky působí zranitelně, vypadají křehce, nicméně uvnitř to tak vůbec není. Pod tou schoulenou schránkou se nachází silná osobnost, kterou někdy někteří nevidí, nebo vidět nechtějí. Motiv zranitelnost jsem chtěla podtrhnout i zvířectvem v obrazech – králíčkem a pejskem. Jejich úděl je totiž často stejný, jako úděl přírody. Možná se ptáte, proč zrovna králík a pes? Králíček Veka, byl mým přítelem pěkných pár let (Bad Bunny alias zlý králíček je i jako podpis na některých mých obrazech) a psi jsou mými věrnými každodenními společníky nyní.

Akt a s ním spojená ženskost, mě zároveň přivádí k otázce emancipace. Nemělo by se totiž zapomínat na ženskost žen a muž je přece jenom stále tím mužem, pevným náručím a především gentelmanem, kterého jakožto rovnocennou součást bytí potřebuje každá žena, i ta sebeemancipovanější.

Podstatné v mých obrazech je tedy propojení těla s přírodou, jež jsme neodmyslitelnou součástí. Propojení již propojeného a snaha o podtrhnutí zřejmého. Křehkosti přírody respektive ženského těla a zároveň její bezbřehé, všeobjímající síly.”